Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 17.11.2017 04:07:39 

Církev československá husitská - Kutná Hora

Promluvy‚ modlitby
 
  
"Ne všichni svatí začali dobře, ale  každý z nich dobře skončil." 
Jan Maria Vianey  
 
 
 Pastorační dopisy    

 

 

FARNÍ ÚŘAD CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ V KUTNÉ HOŘE

Roháčova 625, 284 01 Kutná Hora, tel: 773233202

 

 

 
Desatero      
 
1. Jdi klidně zmatkem s myšlenkou na klid, jenž lze najít jedině u Boha
2. Ať se Ti Tvá předsevzetí stanou pramenem radosti.
3. Vyhýbej se pomlouvačům, v jejich společnosti můžeš zatrpknout.
4. Nikdo se neklame častěji než ten, kdo věří jen slovům.Důvěřuj těm, jejichž skutky lásky jsou zjevné.
5. Pravý přítel je Božím darem. Než si ho vyvolíš, vybírej obezřetně, abys místo diamantu nedostal kousek skla stejné barvy.
6. Pravda září jasným světlem, lež se zahaluje tmou. Drž se cesty osvětlené.
7. Modlitba je nebeský dar. Užívej jej co nejčastěji.
8. Za vše, čeho dosáhneš nezapomeň vzdát dík Stvořiteli.
9. Buď opatrný, na světě je spousta podvodů.
10.Přes veškeré trýzně a zmařené sny neumdlévej, neboť Bůh je vždy s Tebou!
 
 

„Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý...“ (Skuty apoštolů 17)

Spojovat Boha pouze s kostelem je velký omyl. Celý vesmír, příroda a veškeré stvoření je jím prostoupeno, protože je to Jeho dílo. I to nejmenší zvíře, nejútlejší stéblo trávy a nejdrobnější oblázek jsou naplněny Boží svrchovaností a láskou. Stačí mít otevřené srdce a mysl, abychom toto mohli vnímat.

Ačkoliv byly kostely vystavěny jako místo pro modlitbu a setkávání s Bohem a také k tomuto účelu v převážné většině slouží, přesto se může stát, že tam Bůh není. Proč tomu tak je, bychom se měli nejspíš ptát sami sebe.

Prosba o všední den   

( Antoine Saint de Exupery )

Neprosím o zázrak - Pane, nýbrž o sílu pro všední den. Nauč mne umění malých kroků.

Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas.

Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé.
Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych životem jen neproklouzával, ale abych si běh dne
rozumně rozdělil, abych si všiml záblesků světla a výšin a abych si alespoň tu a tam
našel čas pro kulturní prožitek.
Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti nebo budoucnosti, nepomáhá dál.
Pomoz mi, abych to nejbližší činil co nejlépe a nynější chvíli poznal jako nejdůležitější.
Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.
Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty
jsou samozřejmým doplňkem života, kterým rosteme zrajeme.
Připomeň mi, že srdce často stávkuje proti rozumu. Pošli mi v pravou
chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu v lásce. Dej mi denní chléb
pro tělo a duši, projev tvé lásky, přátelskou ozvěnu a alespoň občas
prožitek, že mne někdo potřebuje.
Vím, že se mnohé problémy vyřeší tím, že se nic nedělá, dej mi abych
uměl čekat. Chtěl bych také tebe a jiné nechat vymluvit. Nejdůležitější
věci si člověk neříká sám sobě, jsou mu řečeny.
Víš jak velice potřebujeme přátelství. Dej, abych této nejkrásnější,
nejobtížnější, nejriskantnější a nejjemnější věci života dorostl.
Propůjč mi nutné vnuknutí, abych ve správném okamžiku odevzdal balíček
dobra, se slovy nebo bez nich, na správném místě.
Ochraňuj mne před strachem, že bych mohl zmeškat život. Nedávej mi co
si přeji, ale co potřebuji. Nauč mne umění malých kroků.
 
 
Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatek...
 
( před prohlížením si vypněte hudbu)

 

 

Modlitba               http://ccsh-kutnahora.websnadno.cz/modlitba.doc

Ruah Jahve             http://ccsh-kutnahora.websnadno.cz/ruah_jahve.doc

 

 

 

Šíře, délka, výška i hloubka lásky


Zlatý text: "… aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka  a  délka,  výška  i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží." (Ef 3, 17-19)

Pokusme se nyní o srovnání oné námi niterně prožívané šířky, délky, hlubinnosti i výše Kristovy lásky s kvalitou vztahů, kterými se snažíme my lidé obohacovat všednost svého klopýtání časností, a které ve svém souhrnu rovněž definujeme termínem "láska".
Šíře Kristovy lásky: Její akční pole působnosti zahrnuje veškeré stvoření bez rozdílu. Kristus - a v něm sám Bůh - totiž miluje každou lidskou bytost. Vždyť obraz ukřižovaného Pána symbolizuje horizontálou kříže právě onu neustále otevřenou náruč Božího syna, do jejíhož tepla a ochrany je zván každý z nás oním vzácným pozváním: "Pojďte ke mně všichni…" Nedochází tedy k žádné selekci, nevytváří se nijaká skupina vyvolených oblíbenců, nikdo z nás není vyloučen pro svá selhání, ale všem je neustále nabízena aktuální vstřícnost, pochopení, odpuštění. A jaká je, přátelé, šíře naší lásky, kterou přenášíme na své bližní? Musíme se stydět za ten uzounký okruh lidí, kterým jsme ochotni otevřít v plnosti svá srdce, když ty ostatní odmítáme ve své lhostejnosti, neboť oni jsou přece ti cizí, před nimiž musíme být neustále ostražití a opatrní.
Délka Kristovy lásky se odvíjí od nekonečnosti lásky Boží. Ta prostupuje napříč všemi generacemi, touto dynamickou láskou byla nasycována minulost Božího stvoření, nyní její velkorysost můžeme prožívat ve své přítomnosti a stejně tak bude v plné intenzitě nabízena generacím budoucím. Neboť platí důvěrné zvolání apoštola Pavla v jeho epištole Římanům:
"Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Ř 8, 38n) Délka námi produkované lásky je naopak úzce vázána na všelijaké vnější vlivy, momentální sympatie je vzápětí nahrazena zlobou a nenávistí. Naše láska ztrácí energii svého dechu v okamžiku, kdy má vstoupit do aktivního zápasu s bolestivými zkouškami všedního dne. Kolika lidem jsme již svatosvatě slíbili lásku až za hrob. Sami si odpovězme, zda jsme tyto přísahy dokázali dodržet!

Hlubina daru Kristovy lásky byla právě pro apoštola Pavla v krizovém momentu jeho existence zárukou bezpečí a jistoty, neboť byl sice zbaven svobody, mohl očekávat příchod smrti, ovšem jeho horoucí srdce bylo zakotveno právě v hlubině té lásky, která se neděsí překážek, která není rozmělňována a drcena přívalem nebezpečí a beznaděje, neboť je pevným základem pravého života, základem, na kterém můžeme v důvěře budovat dům svého lidství, aniž bychom se museli děsit, že přívalová vlna bolestí a životních zkoušek naruší jeho stabilitu. Zakotvenost limitovaného času milosti v bezpečné hlubině Kristovy lásky nás zbavuje deprese z možného vlivu jinak tak děsivě působících podob zla, jimiž neprocházel pouze apoštol Pavel, ale které agresivně útočí i na člověka třetího tisíciletí. A opět můžeme na podkladě již odžitých zkušeností porovnat nepopiratelnou hlubinu Boží lásky s mělčinou těch vzájemných vztahů, které tak rádi sami sobě představujeme jako příklad dokonalé lásky k bližnímu. Vždyť stačí malý závan pokušení a ihned se projeví povrchnost našich mezilidských vazeb. Jsme přece tak často schopni zaprodat svou lásku majestátu úspěchu, moci či slávy, zapomenout na věrnost, pokud je konkrétním vztahem narušena perspektiva našich plánů a životních představ. A právě pro své selhání musíme i dnes děkovat Bohu, že ve své nebývalé trpělivosti nám, svým nehodným dětem, neustále nabízí velkolepý prožitek své lásky, která k nám vstupuje v Kristu Ježíši.
A to poslední, tedy ona výšina Kristovy lásky, o které tak vroucně svědčí apoštol Pavel: Vertikála Kristova golgotského kříže symbolizuje propojení tajemné Boží svatosti s prostředím, které se pro nás stalo pozemským domovem. Tato symbióza Boží věčnosti s lidskou časností nás vede k přesvědčení, že existují i jiné hodnoty než ty, ze kterých jsme si vytvořili vlastní modly. Lidská mysl je vyzývána k tomu, aby z přízemnosti svého současného pohledu vzhlédla k výšinám Božího stvořitelského záměru. Jedině tak konečně pochopíme důstojnost svého lidského poslání, které nesmí být motivováno naivními - a proto tak nebezpečnými - sobeckými představami o vlastní dokonalosti, nýbrž má být orientováno k obnově onoho mnohdy tak do nevědomí zasunutého obrazu Božího, ke kterému jsme všichni bez výjimky byli stvořeni.

Apoštol Pavel toto své povolání přijal, proto mohl i v ujařmení poznat radost Kristovy lásky. A je tedy pouze na nás, zda i my prožijeme v plnosti všechny ty podivuhodné rozměry tvůrčí Kristovy lásky, o níž Písmo slovy apoštola Pavla, tentokrát v prvním listu do Korintu, vyznává:
"Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá." (1 Kor 13, 4nn)

                                                               Mgr. Karel Bican 

 

 Chvála optimismu


Vždy, když procházím pražskými ulicemi, vstupuji do obchodů, či sjíždím nebo vyjíždím po pomalu se pohybujících schodech metra, snažím se mít oči skutečně otevřené, abych nebyl ošizen o mnohé poznání. A tak se dívám do tváří svých anonymních spolubližních a hledám v jejich pohledu alespoň náznak, alespoň jiskřičku, alespoň doutnající plamének optimismu. Leč marně! Pohled mých lidských protějšků je opouzdřen do neprodyšné zatvrdlé skořápky jakéhosi těžko definovatelného až bolestínského smutku, propadá se do hlubin skepse, moróznosti, podmračenosti, úkornosti, aby se v lepším (?) případě vnořil pod hladinu lhostejnosti. Snad jen adolescenti dokáží vyjádřit upřímným smíchem spontánnost svého jakoby bezstarostného mládí, spontánnost, která jejich dospělé okolí tolik provokuje, znechucuje, irituje.
A tak se ptám sám sebe, a tak se ptám v modlitbách i svého Pána: Proč se nedokážeme oprostit od tíhy všedního dne a povznést své srdce i svou mysl k tolik podnětnému a radost plodícímu světlu MILOSTI, světlu, které, jsme-li vidoucí a slyšící, někdy až oslepuje a ohlušuje svou niternou energií dimenze bohatosti námi uchopeného lidství a probouzí nás z letargie či apatie aktuálního prožívání svěřeného daru života. Pohledem VÍRY, NADĚJE a LÁSKY, pohledem, který by měl být pozitivním symptomem našeho vnímání krás, jimiž nás obdarovává sám Tvůrce všehomíra, pohledem, jehož motivujícím akcentem bychom měli aktivovat veškerá duchovní obdarování lidské individuality jako vrcholu dokonalosti Boží stvořitelské aktivity, ano, tímto pohledem bychom právě my, nositelé a zvěstovatelé radostného evangelia, měli rozbíjet hráze smutných, studených a někdy snad již jakoby vyhaslých zraků svých potenciálních - či snad již reálných? - bratří a sester, vždyť jak jinak se má zřetelně a smysluplně utvářet osnova našeho výjimečného křesťanského poslání: negovat bolest, beznaděj, zoufalství, samotu a nahrazovat toto vše nabídkou všeobjímající radostnosti, která vyvěrá z poznání, že já i ty jsme Bohem skutečně a opravdově milováni?
Ale to bychom nejprve my sami, milí přátelé v Kristu, museli potlačit v sobě samých mocnosti zla, to bychom nejdříve my sami museli zbohatit svůj výraz upřímným úsměvem, to bychom nejdříve my sami museli pochopit a pro sebe přijmout moudrost duchovní poetičnosti překrásné brazilské písně:

"Jenom Bůh může dát víru, ale ty o ní můžeš dát svědectví. Jenom Bůh může dát naději, ale ty můžeš vlít důvěru svým bratřím. Jenom Bůh může dát lásku, ale ty můžeš naučit milovat. Jenom Bůh může dát pokoj, ale ty můžeš zasévat jednotu. Jenom Bůh může dát sílu, ale ty můžeš být oporou. Jenom Bůh je cesta, ale ty ji můžeš ukázat ostatním. Jenom Bůh je světlo, ale ty ho můžeš zapálit v lidských srdcích. Jenom Bůh je život, ale ty můžeš v ostatních vzkřísit touhu žít. Jenom Bůh může udělat to, co se zdá nemožné, ale ty můžeš udělat to, co je možné. Jenom Bůh sám sobě stačí, ale raději spoléhá na tebe."
Ptejme se v tomto čase hledání nových perspektiv pro budoucnost své církve, zda ještě vůbec dokážeme být takto hodnověrně účinnými Božími spolupracovníky. Jsem neúnavným a nezlomným optimistou, chválím optimismus v sobě samém a vyprošuji optimismus i pro každého z vás.

                                                                 Mgr. Karel Bican 

 

 Nebe nebo peklo  

Poutník kráčel po cestě se svým koněm a psem. Když procházeli pod
rozložitým stromem, uhodil do stromu blesk, zasáhl je a všechny tři zabil.
Muž ale nepochopil, že již opustil tento svět, a šel dál s oběma
zvířaty. (Mrtvým to někdy chvíli trvá, než si uvědomí svůj nový úděl.)
Cesta do kopce byla velice dlouhá, slunce pražilo, oni byli zpocení a
měli velkou žízeň.
V jednom ohybu cesty náhle spatřili nádhernou mramorovou bránu a za ní
se rozkládalo náměstí, vydlážděné kusy zlata. Uprostřed něho tryskala z
fontány čirá voda. Pocestný zamířil k člověku, který hlídal u vchodu.
„Dobrý den.“
„Dobrý den“, odpověděl strážce.
„Kde to jsem? Je to tu tak krásné.“
„Tady je nebe.“
„To je dobře, že jsme v nebi. Máme hroznou žízeň.“
„Můžete vejít a pít vodu podle libosti.“ A strážný ukázal na fontánu.
„Můj kůň a pes mají také žízeň.“
„Lituji“, řekl strážný. „Zvířata dovnitř nesmějí.“
Muž byl velmi zklamán, neboť žízeň ho sužovala, ale nechtěl pít sám.
Poděkoval tedy strážci a šel dál.
A zase šplhali dlouho do kopce, až se vyčerpáni dovlekli k místu, kde
stála stará brána a za ní se lemovala prašná cesta lemovaná stromy.
Ve stínu jednoho stromu ležel muž. Obličej měl zakrytý kloboukem a
zřejmě spal.
„Dobrý den“, řekl poutník.
Muž kývl hlavou.
„Máme hroznou žízeň, já, můj kůň a můj pes.“
„Támhle mezi těmi kameny je pramen“, pravil muž a napřáhl ruku směrem ke
kamenům. „Můžete se napít podle libosti.“
Muž, kůň i pes šli k prameni a uhasili žízeň.
Poutník znovu poděkoval.
„Přijďte, kdykoliv se vám zachce“, odpověděl muž.
„A jak se to tady vlastně jmenuje?“
„Nebe.“
„Nebe? Ale strážce u té mramorové brány mi řekl, že nebe je tam!“
"To nebylo nebe, to bylo peklo.“
Poutník byl zmaten. „Měli byste zakázat, aby tam užívali vašeho jména!
Ta falešná informace určitě působí hrozný zmatek!“
„Ale vůbec ne. Ve skutečnosti nám prokazují velkou laskavost, protože
tam zůstanou všichni, kdo jsou schopni opustit své nejlepší přátele.“

 

Bůh existuje  

Alessandro Volta  1745 - 1827                                                                                          

Základní pravdy víry jsem podrobil důkladnému studiu a tak jsem dospěl k nezvratným důkazům, které činí  náboženství věrohodným i pro přírodovědce. Nechť Bůh dovolí, aby toto mé vyznání přineslo bohaté ovoce. 

 Isaac Newton 1643 - 1727                                                               

Nádherný pořádek a soulad vesmíru mohl vzniknout jen podle plánu všemohoucí a vševědoucí Bytosti. Toto je a zůstává mým posledním a největším vyznáním.  

 Johannes Kepler 1571 - 1630                                                                                         

Snažil jsem se hlásat lidem vznešenost Božího stvoření, nakolik můj omezený rozum dokázal chápat  neomezenou dokonalost Boha. Věnovat se astronomii znamená číst Boží myšlenky.  

Albert Einstein 1879 - 1955                              

Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit,

že by ony neobyčejné jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám.

V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.

 

Několik myšlenek o Bibli od profesora Hellera  

 

1. Co je Bible?

Není to ani historická reportáž, ani soubor výmyslů, ale záznam zkušeností, které učinili lidé s Bohem – přímo i nepřímo. Kdo takovou zkušenost neučinil, tomu jsou ovšem i svědectví o ní nepřijatelná. Důležité však je, že tyto zkušenosti si lze ověřit. Ne ovšem zvenku, z hlediska vnějšího pozorovatele, ale zevnitř, tj. tak, že do nich vstoupíte a onu zkušenost sami prožijete.
Každý biblický příběh je – ať přímo či nepřímo – vlastně pozváním, abychom do něho sami vstoupili, samozřejmě různým způsobem a podle možností, a tak znovu prožili to, či sami se podíleli na tom, o čem vypráví.

 2. Bible a víra

Bible nás nenutí k tomu, abychom věřili v Boha. Ale lituje těch, kdo víru odmítají, protože si tím činí těžkým svůj život i svou smrt. Bible říká: když se odvážíš otevřít oči – a právě k tomu ti chci pomoci – uvidíš, že Bůh už je tu s námi (Immanuel – s námi Bůh – titul Ježíšův podle Mt 1,23), a že i tebe provede v lásce životem i smrtí. Tak budeš moci odkládat strach a vcházet i do neznáma v dobré naději.

 3. Biblické zákazy

Je pravda, že v Bibli, jmenovitě ve Starém zákoně, se často něco zakazuje. Ale není to proto, že by z nás chtěl Bůh dělat loutky na drátkách. Kdo pronikne hlouběji do biblického znění, rozpozná, že jsou to moudré a láskyplné rady, abychom nedělali to, čím si ublížíme. Bůh z toho nemá radost, když si natlučeme a tak nás varuje. Však i hebrejské slůvko zákon – zní tora – znamená původně ukazatel – totiž cesty, tedy naše „směrovka“ – tudy jdi a nenatlučeš si. Teprve tomu, kdo na ni nedbá a natluče si, směrovka ukazuje, že si za to může sám. Tomu pak se říká v Bibli soud.

 4. Obviňování Boha

Mnozí lidé cítí, že svět není v pořádku. Potud mají pravdu. Ale v žádném případě nechtějí připustit svou spoluodpovědnost za tento stav. Tak hledají, často velmi úsilně, někoho, koho by mohli obvinit a tak se sami vyvléknout z viny. Často za vše obviňují Boha. Když prý je všemohoucí, tak může za vše. A Bůh se jejich výčitkám nebrání, i když ho tak znovu křižují. Je to pohodlný protivník. Nebrání se, nebo přesněji. Brání se jen slovem svých svědků, kteří lidem vysvětlují, jak to je: Bůh – křesťanský Bůh! – je jiný. Sestoupil z lásky k nám a je tu teď ve všem s námi. Nese všecko s námi, i naši smrt. Je tedy jiný, než si ho oni představují. Ta jejich představa Boha je vlastně modla. Tak svým obviňováním zasahují jen přelud. Jen ten, kdo poznal, že Bůh je Láska a přesto se lásce vzpírá, je opravdu proti Bohu. Žel, časem sklidí úrodu, kterou sázel.

 5. Krutosti (zvláště) Starého zákona

Některým lidem se jak Bible celá, tak zvláště Starý zákon, zdá krutý. To může být, když se na něj dívají očima současného humanizmu a prostě dnešní doby. Starověk byl jiný, drsnější, a to se ovšem do Bible leckde promítá, je to tedy především:
a) záležitost dobového odstupu. Příklad: Izraelci mají příkaz rozbít modly pohanů. Když se však pohanský král sám má za boha, stává se pro lidi kolem modlou a potká ho osud modly. Ve starověku se často popravovalo, drsná společnost se jakoby „čistila“ popravami zločinců. Vězení byla většinou jen pro vyšetřovací vazbu (srov. Apoštol Pavel). Podobně jako otroctví či patriarchální vazby jsou v Bibli průmětem doby.

b) Námitky proti krutosti Písma však mohou mít ještě hlubší kořen: Mohou být popíráním Boží svrchovanosti. Ve vnitřním smyslu platí dodnes, že kdo život dává, má právo jej i vzít. Kdo toto právo (vzít život) Bohu upírá, popírá tím, že Bůh život dal a tak tím popírá Boha vůbec. Ale pozor: máme právo obviňovat někoho, v koho doopravdy nevěříme? Přičítat vinu nějaké fikci, abych ji nemusil přičítat sobě, to je demagogie. Každý demagog vždy hledá někoho, na koho může všecko svést, i když v něj už třeba vůbec nevěří.

c) Poctivé je říci: v Bibli jsou věci, které tam nečteme rádi. Zřejmě jim nerozumíme. Neškrtáme je však, protože doufáme, že někdy někomu v budoucnu bude darován do těchto věcí hlubší vhled.

 

                                 Modlitba

                             Věčný jsem a nehledáte mne.

                             Všemohoucí jsem a nebojíte se mne.

                             Milosrdný jsem a nedůvěřujete mi.

                             Spravedlivý jsem a nectíte mne.

                             Cesta jsem a neznáte mne.

                             Světlo jsem a nevidíte mne.

                             Pravda jsem a nevěříte ve mne.

                             Moudrý jsem a neposloucháte mne.

                             Život jsem a netoužíte po mně.

                             Učitel jsem a netážete se mne.

                             Bohatý jsem a neprosíte se mne.

                             Krásný jsem a nemilujete mne.

                             Šlechetný jsem a nesloužíte mně.

                             Dojdete - li zatracení, neztěžujte si na mne.

 


 Nejcennější věc, kterou můžeme druhému člověku darovat je náš čas a  zájem.
Hodnotu skutečného přátelství si uvědomíme teprve tehdy, když o něj příjdeme.
Život s Bohem není nenormální. Nenormální je, žít bez Boha.
 
 
Odpuštění

Odpuštění je projevem ochoty podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska a vidět vše z nadhledu. Odpuštění je cesta k vnitřnímu klidu a míru duše. Odpuštění nás oprošťuje od zranění, které jsme utrpěli v minulosti.  Odpustit znamená i to, že předáme svůj spor do vyšších rukou  a budeme žít nezatíženi tím, co bylo. Odpuštění je guma, kterou můžeme vymazat bolestnou minulost.  Odpuštění je cesta lásky. Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka a v srdci lásku  k druhému člověku nehledě na to, co se kdysi odehrálo. Oč vlastně při odpuštění jde? O rozhodnutí již dál netrpět, nevyžívat se v nenávisti a zlobě,  vzdát se touhy nadále zraňovat druhé a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to, co se odehrálo v minulosti.

                                                                                                                                                             

Ranní modlitba posledních optinských starců 

Pane, dej abych s duševním pokojem přijímal všechno, co mně přinese tento den.
Dej, abych se ve všem úplně odevzdal do Tvé svaté vůle; každou hodinu tohoto
dne mě  ve všem uč a podepři.
Všechny zprávy, které během dne obdržím, mě nauč přijímat s pokojnou myslí a  pevným
přesvědčením, že ve všem je Tvá svatá vůle.
Ve všem, co dělám a ve všem, co říkám, veď moje myšlenky a city.
Ve všech neočekávaných situacích nedopusť, abych zapomněl, že všechno jsi seslal Ty.
Nauč mě jednat přímo a rozumně s každým členem rodiny, abych nikoho  nezarmoutil a
nikomu neublížil.
Pane, dej mi překonat tíhu nového dne a zvládnout všechny události v jeho průběhu.
Veď mou vůli a nauč mě modlit se, doufat, věřit a odpouštět.
Amen.
 
 
 
Duchovní poučení optinských starců
 
1. V čase zoufalství vězte, že ne Hospodin vás opustil, ale vy Hospodina. Pro jméno Boží, vyslechněte, jak žít, když jste sami: i kdyby vám bylo smutno, i kdyby se vám nechtělo, vždy v myšlenkách a ve vašem srdci vzývejte Hospodina Ježíše Krista, který žije ve vaší duši.
 
 2. Ti kdo chtějí být poslušnými Kristu, nechť mají před očima ne vůli svoji, ale vůli Boží. Vůli Boží, která zabránila i apoštolům, tak jako i vám brání, vyzvídání budoucnosti. Budoucnosti, kterou dal Bůh pod svoji vládu.
 
3. Jestliže žijete ve společnosti druhých, služte jim jako samému Bohu. A za svoji lásku, lásku nehledejte, ani za pokoru, pochvalu, ani za službu vděk.
 
4. Čím můžete urazit nebo pohoršit své bližní, to od nynějška již nedělejte. Když vás někdo urazí, nedívejte se na to jako na urážku, ale jako na nástroj, který vám byl přichystán od Boha. Kterým, když budete chtít, vykořeníte v sobě všechny nečistoty srdce.
 
5. Před tím než cokoliv řeknete, posuďte, zda neurazí vaše slovo, nebo váš skutek, Boha nebo bližního.
 
6. Neodsuzujte cizího služebníka, ať stojí nebo padá: má svého Boha, který má moc aby jej od pádu odvrátil, nebo v pádu zastavil.
 
7. Pamatujte na to, že čas, který vám odebírá vaše lenost, může být i posledním ve vašem životě. A za ním může následovat smrt a soud. Vyvarujte se poživačnosti.
 
8. Nezpůsobujte nikomu bolest, a na nadávku neodpovídejte nadávkou, na zármutek, zármutkem. Potom bude vaše jméno zapsáno v knize života spolu s ctihodnými.
 
9. Prosím vás, přátelé moji, neopovrhujte žádnou možností, pro kterou se můžete zalíbit Bohu. Takovýchto možností je mnoho: laskavé chování k lidem, utěšování smutného, zastání se utiskovaného, milodar potřebnému, odvrácení očí od nemravných věcí a skutků, odpor k nemravným myšlenkám, přemáhání se k modlitbě, trpělivost, milosrdenství, spravedlnost, a vše ostatní tomu podobné. Plnění těchto svatých ctností, k nám bude přitahovat všemohoucí pomoc Boží. S ní můžeme překonat všechny těžkosti, které se předtím zdáli nepřekonatelné našimi silami.
 
10. Všemožně se snažte bojovat s podrážděností, a ona potom s pomocí Boží, zajisté zeslábne. „A když se i stane a ty se rozčílíš nebo rozhněváš, alespoň nic neříkej, nebo odejdi, anebo zavři svá ústa. To proto, aby nepřeskočil žhavý plamen, a ty abys nespálil duši svoji, a zbytečně abys neznepokojil ty, kteří jsou s tebou. Jakmile ten plamen uhasne, a tvé srdce se stane klidným, tehdy mluv pro nápravu bližního“.
 
11. Všemožně snažte se vyhýbat tomu, abyste se na cokoli hněvali. Každá nepříjemnost, která nás potkává, nepotkává sama od sebe, ale je dopuštěna na nás prozřetelností Boží. Pro ty spasitelné cíle, pro které sv. apoštola Pavla potkávali: «nebezpečenství od pohanů, nebezpečenství ve městech, na poušti, na moři, nebezpečenstvích mezi falešnými bratry» (2. K 11, 26)
 
12. Když všechno toto víte, nevšímejte si už toho, kdo vás urazil a kvůli čemu. Pamatujte si, že nikdo by si vás neodvážil urazit, kdyby to Hospodin nedopustil. Proto raději děkujte Hospodinu, že vás stíhá těžkostmi, neboť takto vám jasně ukazuje, že mu nejste cizí. Skrze tyto těžkosti, nás vede do Nebeského Království: «Jestliže napomínání trpíte, Bůh se vám ukazuje jako synům. Neboť který jest syn, jehož by netrestal otec? » (Žd. 12, 7)
 
13. Zanechte navždy jakoukoli nevlídnost, a před Hospodinem, jednejte s lidmi jako dobrosrdečné děti.
 
14. Přebývejte v lásce Boží, učte se v ní, skrze lásku dýchejte: Bůh je láska, a kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. I v životě přeplněném nesnázemi, je sladce žít s láskou Boží.
 
15. Není spasení v mnohoslovnosti, ale v dokonalém hlídání sebe sama.
 
16. Odvykejte svárlivosti, a dohadování, ony zarmucují srdce, a berou naší duši pokoj. Každé svářlivé myšlence, postavte modlitbu Ježíšovu. Nevěřte předsudkům.
 
17. Podezřívavost není křesťanská vlastnost, a proto si ji ani neosvojujte. Moudrost, opatrnost a nezkaženost, si od nás žádá sám Bůh skrze svaté písmo: «Buďte moudří jako hadi, a čistí jako holubice».
 

Mistr Jan Hus nám píše přes staletí

Jedno z největších světových dramat . Skončilo?
Sice "Pravda Páně vítězí ", avšak tak často bývá pošlapávána!
Takže drama pokračuje v neustávajícím zápase o tuto Pravdu.
Zápas o Pravdu Páně by měl být i dnes zápasem každého čestného člověka

Proto jsou dnes Husovy listy přes staletí adresovány nám všem...

Ke stažení i přečtení zde :  mistr_jan_hus_nam_pise_pres_staleti.doc 

 

                           

 
 
       Aurelius Augustin
(354 Thagaste – 430 Hippo Regius) Biskup, učitel církve, představitel patristiky.
 
 
 
 
TOPlist