Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 17.11.2017 04:07:39 

Církev československá husitská - Kutná Hora

Komunita Taize

          

              

KOMUNITA  

                    

                TAIZE

 

"Z hlubin lidského srdce stoupá skrytá touha po přítomnosti, tichá touha po společenství. Ať nikdy nezapomeneme, že tato prostá touha po Bohu je už začátkem víry." (bratr Roger)

 

                                    

 

 Dějiny ekumenického společenství Communauté de Taizé sahají až do roku 1940, kdy zakladatel hnutí, bratr Roger (Roger Schütz), švýcarský protestant, přišel do burgundského městečka Taizé a založil tam s dalšími příznivci, mužský řád (bratrstvo), který dnes čítá kolem 100 bratrů. Od 60., zejména však 70. let 20. století se Taizé stalo centrem mezinárodních setkání evangelické i katolické mládeže, která zde žije ve stanových táborech a věnuje se meditacím, rozhovorům, zpěvu apod. Odhaduje se, že ročně se zde vystřídá kolem 200 tisíc návštěvníků. Společné modlitby zde může zároveň prožívat až 6 tisíc návštěvníků, pro které je k dispozici ubytování přímo v komunitě.

Roger Louis Schütz-Marsauche

(12. května 1915, Provence ve Švýcarsku – 16. srpna 2005, Taizé), známý jako Bratr Roger, byl mnich, zakladatel a převor ekumenického společenství ve francouzském Taizé. Bratr Roger vyšel ze své rodné protestantské víry a „přijal plnost katolické víry“, aniž by se celkově zřekl svého protestantského dědictví. V letech 1937 až 1940 studoval Schütz teologii v Lausanne a Štrasburku. Roku 1940 přišel do Taizé v Burgundsku a založil zde komunitu Taizé, ekumenický mužský řád. V roce 1949 složilo sliby prvních sedm bratří, nyní společenství čítá asi Toto společenství v Taizé se věnuje praktickému ekumenismu a to zvláště mezi mladými křesťany. V Taizé vznikl nový způsob soužití lidí různých vyznání a putují sem každoročně statisíce mladých lidí z celé Evropy. Za své „dílo smíření“ obdržel Schütz mj. Templetonovu cenu (1974), mezinárodní Cenu Karla Velikého a Cenu UNESCO za výchovu k míru. 16. srpna 2005 byl při večerní modlitbě v kostele Smíření v Taizé napaden duševně vyšinutou ženou, která ho několikráte bodla do krku. Na následky těžkých zranění během několika minut zemřel.

Než začala mládež do Taize proudit hromadně, ale i v pozdějších letech, zpívalo se v komunitě výhradně francouzsky, také společné modlitby byly v národním jazyce. Bratr Roger s tím nebyl spokojen, povolal bratra Roberta, španělského lékaře a hudebního nadšence, a pověřil ho hledáním vhodné hudební formy umožňující účast na modlitbě všem. Bratr Robert věřil, že modlitba musí být krátká a našel pro to oporu ve středověku, kdy se poutníci často modlili pouze několika slovy s opakováním zpěvů, často i ve tvaru kánonu. Přizval si i hudebního skladatele a varhaníka Jacquesa Berthiera z Paříže, který byl v komunitě známý z dřívějška.

Jacques Berthier

se narodil 27. června 1923 v Auxerre v Burgundsku. Oba jeho rodiče byli hudebníci. Otec Paul studoval u Vincenta d´Indy na Schole cantorum a v r. 1907 založil slavné Malé zpěváky Dřevěného kříže, byl kapelníkem a varhaníkem v katedrále v Auxerre po dobu 50 let. Jacques nejdříve studoval s rodiči hru na klavír, varhany, ale také harmonii a skladbu. Po válce odešel do Paříže na školu Césara Francka, kde studoval u Edwarda Souberbielle hru na varhany, umění fugy a kontrapunkt i u Guy de Lioncourta. Aby mohl spolupracovat on – katolík, s komunitou, tehdy považovanou za protestantskou, musel mít povolení od biskupa. Šest let poté, 1961 se stal varhaníkem jezuitského kostela sv. Ignáce v Paříži, kde pracoval až do své smrti. Nejprve složil několik jednoduchých písní. Aby neupřednostnil některý s živých jazyků, komponoval na latinské texty, ale později následovaly písně, kde se stále s větší měrou uplatňovaly evropské jazyky.

 

    

                                                                       Vesnička, kde se komunita nachází

                           

                                                                                         Zakladatel bratr Rodger

  

                                    Taize I.                                                                          Taize II 

                               

                                                 Taize III.                                         Hrob bratra Rodgera

 

Třikrát denně se na kopci v Taizé vše zastaví: práce, biblické úvody, rozhovory. Zvony volají každého do kostela k modlitbě. Stovky, nebo dokonce tisíce převážně mladých lidí z celého světa se modlí a zpívají spolu s bratry komunity. Písmo se čte v několika jazycích. V centru každé společné modlitby je dlouhé ticho, jedinečný prostor pro setkání s Bohem.

 

Denní život v Taize

Trvalou komunitu tvoří 120 bratří z různých národností, katolíků i protestantů, kteří se zavázali na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a velké prostotě.

Bratři se živí pouze vlastní prací, nepřijímají pro sebe žádné dary nebo dotace, někteří žijí v malých skupinkách – fraternitách – mezi nejchudšími lidmi.

Od padesátých let stále více lidí míří do Taize, aby se zde na týden zapojili do života komunity a zúčastnili se společných modliteb a rozjímání.

Komunita organizuje tato setkání jak pro mladé, tak i pro dospělé, dokonce i pro rodiče s dětmi. Přijet do Taizé je závazek, proto je třeba dodržovat řád a pravidla, aby nebyl narušován život komunity. To znamená účastnit se všech stránek života v Taize, strava a jednoduché ubytování jsou důležitou součástí této zkušenosti.

Dobrovolníci, jsou mladí lidé ve věku od 18 do 28 let, kteří přijíždějí na delší dobu. První týden stráví s ostatními návštěvníky a vyberou si účast na některém z nabízených programů. Potom jsou ubytováni společně v pokojích s ostatními dobrovolníky a své další týdny stráví pomocí s praktickými úkoly, jako je úklid, příprava jídla, údržba kostela, pomoc v nevýdělečné prodejně a občerstvení, pomoc s organizací setkání atd. Jejich den se skládá z ranní, polední a večerní modlitby, jídla a práce.

Dvakrát týdně se konají biblické úvody s jedním z bratrů.

Pro dobrovolníky se připravuje každý týden několik jídel, která jedí v menších skupinách. Bratři organizují tato jídla pro chlapce, zatímco s dívkami vždy jí některá ze sester.

Stát se zde dobrovolníkem představuje především možnost, zamyslet se nad dalšími kroky v životě pomocí rozjímání, pravidelnou společnou modlitbu a sdílení s ostatními. Stále je zde přítomno nejméně 40 mladých mužů a žen z celého světa, kteří zde zůstávají několik měsíců až rok.

Do Taize je možné se dostat autobusem nebo vlastní dopravou, jednotlivě nebo s organizovanou skupinou, ale je třeba si podat přihlášku a vyčkat na schválení - pozvání komunity.

 

 

            

  

Meditativní zpěv

Modlitba zpěvem je jedním ze základních prostředků k vyjádření a oživení touhy po Bohu. Meditativní zpěv vede člověka k prameni modlitby, který pak vyvěrá v tichosti jeho srdce v každém okamžiku, ve dne i v noci, při práci, při rozmluvách s druhými lidmi, při odpočinku…

Jedná se o formu zpěvu, která podporuje a usnadňuje účast všech na společné modlitbě: jednoduché písně, které se lze snadno naučit a jsou přitom na vysoké hudební úrovni, se skládají z krátkých vět, jež se po dlouhou dobu opakují. U mnohých písní je možno kombinovat zpěv shromáždění se sólovými vstupy a instrumentálním doprovodem.

Zpěvy z Taizé jsou jednoduché, avšak jejich uplatnění při společné modlitbě si vyžaduje přípravu. I tam, kde proběhne příprava v rámci pravidelné zkoušky sboru, se doporučuje krátký nácvik s celým shromážděním před zahájením modlitby.

Zpěvy z Taizé jsou formou modlitby. Jejich jednoduchost má umožnit všem lidem, kteří se chtějí společně modlit, aby se mohli zpěvem plně zapojit. Jedná se o modlitbu meditativní. Sbor a instrumentální doprovod mají zastávat pomocnou roli, která si od zpěváků a hudebníků vyžaduje určitou dávku diskrétnosti. Aby se ke zpěvu přidalo celé shromáždění, je třeba se vyhnout všemu, co by mohlo vyvolat dojem koncertního vystoupení. Ke změnám hlasitosti a tempa se musí přistupovat velmi opatrně. Čtyřhlasý sbor jistě podpoří kvalitu a krásu společného zpěvu všech zúčastněných, měl by se však při modlitbě obejít bez dirigenta a splynout se zástupem obráceným směrem ke kříži, k ikonám či k oltáři (výjimkou jsou velká shromáždění, kdy je sbor doprovázen též orchestrem).

 

Hodnota ticha

Ticho a modlitba

Pokud si za svého průvodce zvolíme nejstarší modlitební knihu, biblické Žalmy, všimneme si dvou hlavních forem modlitby. Jednou z nich je nářek a volání o pomoc. Druhou je vzdávání díků a chvála Boha. Existuje ale ještě další, nenápadnější druh modlitby, který se neskládá ani z požadavků ani otevřeného vyjádření chvály. Například Žalm 131 nevyjadřuje nic jiného než ztišení a důvěru: „chovám se klidně a tiše … čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.“

Občas naše modlitba oněmí. Pokojné společenství s Bohem se obejde beze slov. „Chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky.“ Jako spokojené dítě, které přestalo plakat v matčině náručí, tak může „moje duše být se mnou“ v Boží přítomnosti. Modlitba pak nepotřebuje slova, a možná ani myšlenky.

Jak je možné takového vnitřního ticha dosáhnout? Občas jsme zdánlivě tiší, ale uvnitř vedeme sáhodlouhé debaty, přeme se s imaginárními partnery nebo sami se sebou. Utišení naší duše vyžaduje jistou jednoduchost: „Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu.“ Ticho znamená uvědomit si, že starostmi mnoho nezmůžu. Ticho znamená přenechat Bohu to, co je mimo moji moc a schopnosti. I krátký okamžik ztišení je jako posvátné zastavení, sobotní odpočinek, oddech od starostí.

Hemžení našich myšlenek můžeme přirovnat k bouři, která zasáhla učedníky na lodi na Galilejském jezeru, zatímco Ježíš spal. Stejně jako oni i my můžeme být bezmocní, ustrašení a neschopní utišit sebe sama. Ale Kristus může přijít na pomoc i nám. Stejně jako pohrozil větru a moři a nastalo „velké ticho“, může utišit i naše srdce rozrušené strachem a starostmi (Mk 4). Když zůstáváme v tichu, doufáme a důvěřujeme v Boha. Jeden žalm napovídá, že i ticho je formou chvály. Na začátku Žalmu 65 čteme: „Tobě, Bože, patří chvalozpěv.“ Tento překlad pochází z řečtiny, ale ve skutečnosti hebrejský text ve většině Biblí zní takto: „Ztišení znamená tebe chválit, Bože.“ Když skončí slova a myšlenky, Bůh může být chválen v tichém úžasu a obdivu.

Ticho a láska

Kristus říká: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (J 15, 12) Abychom tato slova byli schopni přijmout a začít je uskutečňovat, potřebujeme ticho. Když jsme zneklidnění a nepokojní, máme tolik argumentů a důvodů neodpustit a prostě nemilovat. Ale pokud uklidníme a utišíme svou duši, tyto důvody začnou postrádat svůj smysl. Možná se někdy tichu vyhýbáme a dáváme přednost jakémukoli hluku, slovům a rozptýlení, protože vnitřní pokoj je riskantní: cítíme se v něm totiž prázdní a chudí, naše hořkost se ztrácí a tento pokoj nás vede k daru sebe sama. Naše srdce jsou v tichu a chudobě uchvácena Duchem svatým a naplněna bezpodmínečnou láskou. Ticho je pokorná, ale bezpečná cesta k lásce.

Ikony

Ikony přispívají ke kráse modlitby. Jsou to jakoby otevřená okna, která nabízí vhled do skutečností Božího království a zpřítomňují je v naší modlitbě.

Ikona je obraz, avšak ne pouze ve výtvarném smyslu, tzn. obraz jako umělecké dílo: je symbolem vtělení a sděluje očím stejné duchovní poselství, jaké Slovo sděluje uším.

Podle sv. Jana Damašského (8. stol.) mají ikony své opodstatnění v Kristově příchodu na zem. Spása je spojená s vtělením Slova a tudíž se týká i hmoty: „Kdysi se netělesný a neviditelný Bůh nikdy nezobrazoval. Avšak nyní, když se Bůh zjevil v těle a přebýval mezi lidmi, zobrazuji jeho viditelnou podobu. Neklaním se hmotě, klaním se tvůrci hmoty, který se zhmotnil kvůli mně, který chtěl v hmotě přebývat a skrze hmotu mi přinesl spásu“.

Svým poselstvím víry, svou krásou a hloubkou může ikona otevřít prostor míru, podepřít touhu očekávání. Zve k přijetí spásy, která je spásou nejenom duše, ale i těla a stvoření.

 

Knihy

Duchovní literatura: Setkání u studny

                                      Modlitba Otčenáš

                                      Novozákonní putování

Bratr Roger: Netušená Radost

Bratr Roger a Matka Tereza: Marie, matka smíření
 
Knihy o Taize: Modlitba s Rogerem
 
Zpěvníky: Zpěvy a modlitby z Taize
 

 

 Nahrávky CD, kazety

 Každý den – Zpevy z Taizé

 Venite exultemus

 Joy on Earth

 Ubi Caritas

 Veni Sancte Spiritus

 Alleluia

 Jubilate

 Součástí práce bratří z Taizé je produkce knih, nahrávek a videí, ale také keramiky, glazurovaných přívěsků a dalších předmětů, které se vyrábějí v dílnách komunity. Tyto předměty si mohou návštěvníci Taizé prohlédnout a koupit v prostoru „exposition“.

Bohužel není možné objednat si poštou keramiku, ale některé předměty, jako například přívěsky nebo CD apod. z Taizé objednat a zaslat poštou možné je.

 

Kontaktní adresa

Ateliers et Presses de Taizé

Communauté de Taizé

71250 TAIZE

FRANCE

Fax: +33 (0)3 85 50 30 55

Ojednávkový formulář (v angličtině nebo francouzštině) ve formátu PDF ke stažení:

 bon_de_commande_fr_06-2012.pdf (132 KB)

bon_de_commande_en_06-2012.pdf (134 KB)

     

Zdroj a odkazyhttp://www.taize.fr/cs

                          http://dcm.krestan.org/?p=3323

 

TOPlist